Dobrovolníci a kluby

Příběhy dobrovolníků

Lukáš, držitel ceny Dobrovolník roku MČ Praha 3 za rok 2016

Podle Lukáše Homoly být kvalifikovaným dobrovolníkem neznamená ,,pouze“ umět dobře poradit, ale je třeba zároveň mít lidské pochopení a umět naslouchat tomu druhému. Lukáš se přihlásil do dobrovolnického programu CIC z následujících důvodů: chtěl pomáhat lidem.

Cítil v sobě potřebu pomáhat, věnovat to málo, co může, například volný čas a ochotu naslouchat a pochopit, že integrovat se do české společnosti nemusí být jednoduché.

Přišel do dobrovolnictví s dobrou vírou, že dobrovolnická práce může přinášet radost, jak klientovi, tak i dobrovolníkovi. Dobrovolnictví mu přineslo možnost poznat lépe sebe sama a příležitost poznat nového přítele. Dále vidí přínos v možnosti seznámit se s odlišnou kulturou a mentalitou, mít možnost být lidsky nápomocen, nezištně, jen tak přirozeně.

Pro klienta spatřuji přínos hlavně v tom, že byl někdo nablízku, kdo jej mohl vyslechnout, kdo si s ním dokázal promluvit a třeba i poradit, jako člověk s člověkem.

Toto tvrzení podporuje i názor dobrovolníka: „svůj přínos nevidím, v tom, že jsem byl nápomocný při plnění domácích úkolů z českého jazyka nebo při orientaci v sociálním systému, i když je to důležité. Svůj přínos chápu tak, že jsem byl. Byl nablízku, byl připravený pomoci a byl ochotný naslouchat.“

 

Magda, držitelka ceny Dobrovolník roku MČ Praha 3 za rok 2015

Pro dobrovolnictví jsem se rozhodla proto, abych poznala proces integrace cizince, abych se přiblížila tomu, čím si musí procházet a co musí řešit.

Tušila jsem totiž, že to není lehký úkol. Nečekala jsem však takové příběhy. Díky dobrovolnictví lépe chápu, s jakými překážkami se obecně cizinec potýká (speciálně v České republice).  

Můj první úkol bylo pokračovat v pomoci klientce z Ruska, konkrétně z Kalmycka. Nešlo o jednoduchou záležitost, paní měla nejen jazykovou bariéru, ale také pohybovou, je na vozíčku. I přes mé počáteční nejistoty, jak mou roli zvládnu, jsme začaly plánovat volnočasové aktivity, setkávání s jinými Čechy a schůzky na obyčejnou konverzaci, vše s ohledem na bezbariérovost. I přes dvougenerační rozdíl jsme si s paní výborně rozuměly. Otevřela mi dveře do bohaté historie jejich země, tradic (Buddhismus) a také se mi svěřila se svým životním příběhem.

Já doufám, že jsem jí na oplátku přinesla nejen milou společnost, ale také nové známosti a zajímavé podněty. Zkrátka jde o to naslouchat potřebám každého jednotlivce, kterého máme na starosti, a někdy není lehké dostát cílů, kterých jsme si společně vytyčili. Ale to je na této práci to zajímavé a vzrušující – poznat lidi s nejrůznějšími příběhy, kteří sem přišli z daleka žít jako jeden z nás – a s tím jim pomoci svým tvůrčím způsobem, najít tu cestu. Má činnost později spočívala také v oblasti volnočasových aktivit – vždy se totiž hodí pomocná ruka a různé nápady na témata a iniciativa pro realizaci. Je prima spolupracovat v týmu fajn lidí, se kterými si rozumíte. Další informace o aktivitách Magdy v rámci CIC můžeme najít na: http://www.praha3.cz/radnicni-noviny/socialni-pece/praha-3-ocenila-soskami-andela-vincka-dobrovolniky-roku-2015-n132653.htm

 

 

Kateřina, držitelka ceny Dobrovolník roku MČ Praha 3 za rok 2013

Do spolupráce s CIC jsem vstupovala s nadějí, že nějakému cizinci pomohu lépe se začlenit do české společnosti a orientovat se v něčem, co je mi důvěrně známé. Sama jsem strávila několik měsíců v zahraničí a tak vím, jak mohou nově příchozímu velmi pomoci i drobnosti, které našinec považuje za banální a samozřejmé. Fakt, že Marina se Sashou v ČR již nějakou dobu pobývají, mne zprvu zarazil. Obávala jsem se totiž, že v takovém případě bude můj přínos jakožto dobrovolníka mizivý.  Na společných setkáních jsem ale záhy pochopila, že nemusí jít jen o to ukázat cizinci cestu na úřad, pomoci mu s hledáním práce a naučit ho frázi, jak si v hospodě objednat pivo. V první fázi možná, ale pak začne jít o mnohem více. Cizinci se nechtějí jen naučit v Česku přežít, ale i tady svůj život plnohodnotně prožívat, a to mimo jiné i tím, že si zde najdou nové přátele. Naše společné schůzky, pro které se mi už v samotných začátcích podařilo nadchnout i přítele a vnést tak do nich další mužský element, probíhají v neformálním duchu. Navštěvujeme kulturní akce, hráváme různé hry, chodíme na výlety... Za jeden z největších přínosů celé spolupráce považuji skutečnost, že si hovory o kulturních a jazykových odlišnostech obou národů vzájemně zpřístupňujeme "své" světy.

Kristina, držitelka ocenění Křesadlo za rok 2012

Proč jsem se stala dobrovolnicí CIC? Chtěla jsem trávit část svého volného času smysluplnou aktivitou, která by pomohla konkrétnímu člověku. 

S panem K., mladým imigrantem z Afghanistánu, jsem začala spolupracovat v době, kdy zde žil necelých 10 let. Tehdy byl ve třetím ročníku střední školy a připravoval se na maturitní zkoušku. Protože si maturitu dodělával asi ve 26 letech, chyběl mu plynulý přechod ze základní školy na střední. Navíc na základní školu v Čechách chodil jen posledních pár ročníků. Já jsem mu pomáhala především s přípravou na maturitu z českého jazyka a literatury.

Obvykle jsme se scházeli v Městské knihovně. Bylo to praktické, protože jsme společně často vybírali knížky, které by se panu K. hodily do maturitního seznamu. Naším prvním úkolem bylo společně vybrat ze seznamu literatury 20 knih, ze kterých budou maturitní otázky. Ze začátku jsme v době mezi našimi schůzkami četli nějakou stejnou knihu z vybraného seznamu a na schůzkách potom o knihách diskutovali. Také jsme společně konzultovali, jakým způsobem pan K. přečtenou knihu rozpracuje do otázkových okruhů maturity. Vytvořili jsme vzor, podle kterého pak pan K. pokračoval při samostatné četbě a zpracování knih. Když se maturita přiblížila, procházeli jsme také vzorové otázky didaktického textu. Ten musel být pro pana K. extrémně obtížný, protože má tak různorodé úkoly, že je podle mě pro nerodilého mluvčího téměř nemožné se na něj stoprocentně systematicky připravit. Soudím tak z toho, jak těžké pro mě bylo některé jevy vysvětlit a některé správné odpovědi odůvodnit. Za zkušenost se spoluprací s panem K. jsem moc ráda. Měla jsem možnost seznámit se s houževnatým člověkem, který nedbá možných překážek a staví si vysoké cíle, kterých svojí pílí dosáhne. A úspěšnou maturitou mi opravdu udělal radost. 

Lenka, držitelka ceny Dobrovolník roku MČ Prahy 3 za rok 2011

Dobrovolníkem jsem se stala na základě přání strávit část svého volného času za dobročinným účelem, možností udělat pouhou svou přítomností někomu jinému radost a mít možnost někomu pomoci. Nevím, zda tento účel splňuji, každopádně dobrovolnictví v podobě, v jaké ho vykonávám já, je spíše přátelské setkání obohacující obě strany. Nemám pocit, že bych se musela někomu z povinnosti věnovat, ale spíše se těším na každé naše setkání, protože je přínosné pro obě strany. S paní O., která do ČR přišla z Ruska, se pravidelně scházím od srpna roku 2010, kdy jsem se stala dobrovolnicí v CIC. Naše setkání probíhají v kamarádském duchu nejčastěji ve městě. Chodíme do kaváren nebo se jen tak procházíme, případně se vzájemně navštěvujeme. Povídáme si česky o věcech, které nás zajímají, o životě, často jsou naše hovory hodně osobní. Poznala jsem i rodinu a známé paní O., kteří jsou také ruští imigranti.  V době, kdy jsem se s ní seznámila, ovládala češtinu jen na základní úrovni, dnes už mluví pokročile a mám z toho velkou radost. A naopak já si cením možnosti poznávat jinou kulturu a její odlišnosti, můžu objevovat i skryté části své vlastní osobnosti nebo části své vlastní kultury, které bych bez reflexe s cizí kulturou nepoznala. Jako dobrovolnice v CIC mám také možnost bojovat proti předsudkům, které jsou v nás vůči východním národům zakořeněny.

 

Únor 2017
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28          

FacebookCentrum pro
integraci cizinců

FacebookKurzy Češtiny
pro cizince

   Výsledek obrázku pro logo youtube       


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.