Dobrovolnický program

Příběhy dobrovolníků

Helena, dobrovolnice CIC a organizátorka Dámského klubu

Helena pracovala příležitostně jako dobrovolník po mnoho let, plně se však dobrovolnictví začala věnovat až poté, co ukončila svou práci v korporátu. Rozhodla se své nabyté zkušenosti z dlouholeté práce uplatnit v dobrovolné práci a pomáhat lidem.

V CIC vede Helena Dámsky klub a poskytuje kariérní poradenství. Helena pracovala jako personalista, vzdělání a znalost jazyků chápe jako velmi důležitou věc. Proto pomáhá v Dámském klubu účastníkům s češtinou a také s poznáním naší kultury. Dobrovolnictvím získává spoustu zajímavých zkušeností, poznává mnoho různých lidí se zajímavými příběhy, které by neslyšela, kdyby se takové práci nevěnovala. Helena říká "Dobrovolnictví, to není jednostranná záležitost. Není to tak, že jsem jen já dobrovolníkem pro druhé, ale v podstatě všichni na našem Dámském klubu jsou zároveň dobrovolníkem pro mě".

Co je na dobrovolnictví v CIC výjimečného? "Co se mi na CICu strašně libí je, že když mluvím s cizinci, většinou se o České republice vyjadřují moc hezky. Mluví o nás Češích pěkně, říkají, jak je tady hezky, jak jsou tady hodní a slušní lidé, jak se tu cítí bezpečně se svými rodinami a jak jim většinou Češi pomáhají. A to mně vlastně na té práci opravdu hodně těší, protože bohužel my sami si o sobě často myslíme, že je tady hodně věcí špatně, nic neděláme dobře, všichni jsou lepší než my. A tak je skvělé slyšet, že to tak není," říká Helena.

 

Petr, student Vysoké školy ekonomické a dobrovolník CIC

Dobrovolníka pro CIC dělám přibližně půl roku, ale pamatuji si, jako by to bylo včera, jak jsem do Centra pro integraci cizinců přišel poprvé. Proč? Vždycky jsem chtěl pomáhat lidem, kteří to potřebují, nicméně jsem stále ještě student, a tak si nemůžu (možná spíš neumím) odpustit každý měsíc určitý finanční obnos na pomoc někomu, kdo ty peníze potřebuje víc, zatímco času mám na rozdávání. Po první schůzce se mi Martina, koordinátorka mentoringového programu, ozvala s nabídkou, jestli bych nechtěl doučovat 15letého Samuela z Maďarska matematiku v angličtině. Kvůli tomu jsem se do dobrovolnického programu přihlásil, takže jsem kývnul hned a za pár dní jsme se setkali se Samuelovou maminkou. Teď už je složité popisovat první dojmy, protože jsme se za těch několik měsíců ohromně spřátelili, ale pamatuji si, že mi přišla jako milá, usměvavá paní, která by pro svoje děti udělala cokoliv. První schůzka se Samem byla ze všech nejsložitější – navzájem jsme se oťukávali, zjišťovali společnou rovinu pro konverzaci a do toho všeho ještě matematika. Zároveň jsem pomáhal Samově mamince se školní administrativou a byl jsem v kontaktu s učitelkou matematiky, abychom se domlouvali, na co se zaměřit. Z každého doučování byl znát další pokrok a zároveň jsme se stávali čím dál většími kamarády. Začali jsme chodit do parku a na hřiště hrát fotbal a postupně se k nám přidali i Samův mladší bratr Barny a sestra Blanka. Vymýšleli jsme různé hry, při kterých děti i Szilvia musely mluvit česky, hráli jsme s ostatními dětmi fotbal a kluci se za krátkou dobu, i díky nové škole, neskutečně zlepšili. Čím více se zlepšují, tím i ztrácejí ostych mluvit. Nejvíc mě naplňuje ta vděčnost, kterou mi Szilvia oplácí moji snahu. Takový pocit si za peníze nikdy nekoupíte.

 

Montse, dobrovolnice CIC a organizátorka Španělského klubu

Už od dětství mě přitahovali lidé jiných původů, bavilo mě cestovat a líbila se mi dobrovolnická práce v mezinárodních skupinách. Před 22 lety jsem se sama stala cizinkou v České republice, v zemi, kde mnoho cizinců nepotkáte. V rámci své práce jako lektorka španělštiny jsem se seznámila se sociálními pracovníky CIC. Měla jsem pocit, že se k pomoci pro přistěhovalce musím připojit, tudíž jsem začala navštěvovat Dámský klub a účastnila jsem se dalších akcí CIC. Seznámila jsem se s moc fajn lidmi a potkala jsem se další španělsky mluvící, kterým jsem potom mohla pomáhat, například s tlumočením.

Uvědomila jsem si, že Čeština není pro španělsky mluvící vůbec jednoduchá a ačkoliv se snaží a pravidelně navštěvují jazykové kurzy, mnohdy to nestačí. I díky tomu se narodil Španělský klub, který jsem spoluzaložila v květnu 2019. Je to příjemný prostor, kam chodí Češi i španělsky mluvící, aby si navzájem pomáhali  zlepšit se v obou jazycích a zároveň si mohli vyměňovat zkušenosti o svých kulturách. Snaha přináší  ovoce – účastníci mají příležitost využít své znalosti v reálném komunikačním kontextu a začínají se zlepšovat, což mi dává velkou radost.

Věnovat svůj čas přistěhovalcům je pro mě velmi uspokojující. Podávám jim pomocnou ruku, kterou bych přivítala i já před několika lety. Každý občas potřebujeme  podporu, ať se jedná o pomoc materiální, profesionální anebo prostě mít někoho, kdo na nás má čas a chuť s námi sdílet. A o tom přesně dobrovolnictví je.    

Tuto cennou lidskou zkušenost, která mi dovoluje uplatnit humanitární hodnoty a udělat z mých schopností užitečný dar pro ostatní, jsem mohla prožít díky spolupráci s CICem.

 

Leden 2021 »
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Facebook    


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.