Dobrovolnický program

Příběhy dobrovolníků

Tereza, dlouholetá dobrovolnice CIC

Dobrovolnictví je pro mě o smysluplném trávení volného času. Vnímám ho jako příležitost, kde jednak mohu dávat a být užitečná, a zároveň hodně dostávat - nové zkušenosti, rozšíření obzorů, setkání se zajímavými lidmi, poznání věcí, které bych jinde nepoznala. Být dobrovolníkem jako průvodce cizince s sebou navíc přináší možnost získat nové přátele, sdílet své zkušenosti a pohled na svět. A to mě vnitřně hluboce naplňuje.

 

Magda, držitelka ceny Dobrovolník roku MČ Praha 3 za rok 2015

Pro dobrovolnictví jsem se rozhodla proto, aby poznala proces integrace cizince, aby se přiblížila tomu, čím si musí procházet a co musí řešit. Tušila jsem totiž, že to není lehký úkol. Nečekala jsem však takové příběhy. Díky dobrovolnictví lépe chápu, s jakými překážkami se obecně cizinec potýká (speciálně v České republice).  

Můj první úkol bylo pokračovat v pomoci klientce z Ruska, konkrétně z Kalmycka. Nešlo o jednoduchou záležitost, paní měla nejen jazykovou bariéru, ale také pohybovou, je na vozíčku. I přes mé počáteční nejistoty, jak mou roli zvládnu, jsme začaly plánovat volnočasové aktivity, setkávání s jinými Čechy a schůzky na obyčejnou konverzaci, vše s ohledem na bezbariérovost. I přes dvougenerační rozdíl jsme si s paní výborně rozuměly. Otevřela mi dveře do bohaté historie jejich země, tradic (Buddhismus) a také se mi svěřila se svým životním příběhem.

Další informace o aktivitách Magdy v rámci CIC můžeme najít na: http://www.praha3.cz/radnicni-noviny/socialni-pece/praha-3-ocenila-soskami-andela-vincka-dobrovolniky-roku-2015-n132653.htm

 

Petr, student Vysoké školy ekonomické a dobrovolník CIC

Dobrovolníka pro CIC dělám přibližně půl roku, ale pamatuji si, jako by to bylo včera, jak jsem do Centra pro integraci cizinců přišel poprvé. Proč? Vždycky jsem chtěl pomáhat lidem, kteří to potřebují, nicméně jsem stále ještě student, a tak si nemůžu (možná spíš neumím) odpustit každý měsíc určitý finanční obnos na pomoc někomu, kdo ty peníze potřebuje víc, zatímco času mám na rozdávání. Po první schůzce se mi Martina, koordinátorka mentoringového programu, ozvala s nabídkou, jestli bych nechtěl doučovat 15letého Samuela z Maďarska matematiku v angličtině. Kvůli tomu jsem se do dobrovolnického programu přihlásil, takže jsem kývnul hned a za pár dní jsme se setkali se Samuelovou maminkou. Teď už je složité popisovat první dojmy, protože jsme se za těch několik měsíců ohromně spřátelili, ale pamatuji si, že mi přišla jako milá, usměvavá paní, která by pro svoje děti udělala cokoliv. První schůzka se Samem byla ze všech nejsložitější – navzájem jsme se oťukávali, zjišťovali společnou rovinu pro konverzaci a do toho všeho ještě matematika. Zároveň jsem pomáhal Samově mamince se školní administrativou a byl jsem v kontaktu s učitelkou matematiky, abychom se domlouvali, na co se zaměřit. Z každého doučování byl znát další pokrok a zároveň jsme se stávali čím dál většími kamarády. Začali jsme chodit do parku a na hřiště hrát fotbal a postupně se k nám přidali i Samův mladší bratr Barny a sestra Blanka. Vymýšleli jsme různé hry, při kterých děti i Szilvia musely mluvit česky, hráli jsme s ostatními dětmi fotbal a kluci se za krátkou dobu, i díky nové škole, neskutečně zlepšili. Čím více se zlepšují, tím i ztrácejí ostych mluvit. Nejvíc mě naplňuje ta vděčnost, kterou mi Szilvia oplácí moji snahu. Takový pocit si za peníze nikdy nekoupíte.

 

Montse, dobrovolnice CIC a organizátorka Španělského klubu

Už od dětství mě přitahovali lidé jiných původů, bavilo mě cestovat a líbila se mi dobrovolnická práce v mezinárodních skupinách. Před 22 lety jsem se sama stala cizinkou v České republice, v zemi, kde mnoho cizinců nepotkáte. V rámci své práce jako lektorka španělštiny jsem se seznámila se sociálními pracovníky CIC. Měla jsem pocit, že se k pomoci pro přistěhovalce musím připojit, tudíž jsem začala navštěvovat Dámský klub a účastnila jsem se dalších akcí CIC. Seznámila jsem se s moc fajn lidmi a potkala jsem se další španělsky mluvící, kterým jsem potom mohla pomáhat, například s tlumočením.

Uvědomila jsem si, že Čeština není pro španělsky mluvící vůbec jednoduchá a ačkoliv se snaží a pravidelně navštěvují jazykové kurzy, mnohdy to nestačí. I díky tomu se narodil Španělský klub, který jsem spoluzaložila v květnu 2019. Je to příjemný prostor, kam chodí Češi i španělsky mluvící, aby si navzájem pomáhali  zlepšit se v obou jazycích a zároveň si mohli vyměňovat zkušenosti o svých kulturách. Snaha přináší  ovoce – účastníci mají příležitost využít své znalosti v reálném komunikačním kontextu a začínají se zlepšovat, což mi dává velkou radost.

Věnovat svůj čas přistěhovalcům je pro mě velmi uspokojující. Podávám jim pomocnou ruku, kterou bych přivítala i já před několika lety. Každý občas potřebujeme  podporu, ať se jedná o pomoc materiální, profesionální anebo prostě mít někoho, kdo na nás má čas a chuť s námi sdílet. A o tom přesně dobrovolnictví je.    

Tuto cennou lidskou zkušenost, která mi dovoluje uplatnit humanitární hodnoty a udělat z mých schopností užitečný dar pro ostatní, jsem mohla prožít díky spolupráci s CICem.

 

Prosinec 2019 »
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          

Facebook    


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.